Žlázy s vnitřní sekrecí
Vyrábějí a vydávají do krve chemické posly – hormony.
Ty jsou krví unášeny k cílovým tkáním a orgánům, na které působí. Aby mohly hormony cílové buňky ovlivnit, musí se nejprve navázat na receptor.
Spojení hormonu s receptorem si můžeme představit podobně jako když klíč zapadne do zámku. Receptor je totiž přesně připraven pro určitý hormon, jehož struktura k receptoru „pasuje“. Když se hormon naváže na receptor, spustí se předem určená kaskáda dějů.
Ty jsou nastaveny tak, aby se v buňce dosáhlo kýženého účinku. S trochou nadsázky si to můžeme představit, jako když postavíme domino – jakmile prstem cvrnkneme do první kostky, ta dopadne na další a ta zase shodí tu následující, celé domino se zastaví až v momentě, kdy jsou všechny kostky dole a my vidíme, že vlna doputovala třeba až na druhý konec pokoje.
Některé hormony působí přes receptory, které jsou na povrchu buňky, jiné můžeme nalézt uvnitř buňky – v cytoplasmě.